2006-03-27 23:24 napsal Lukáš Havrlant
Chcete-li úspěšně přejít ze staršího jazyka HTML na novější verzi XHTML se všemi náležitostmi, které se s tímto přechodem pojí, určitě čtěte dál. XHTML definuje zcela nový jazyk pro tvorbu webových stránek na bázi XML (XHTML je reformulace HTML do XML). S tím se váže několik pravidel a různých strastí. Takže nejprve základní rozdíly oproti HTML 4.
</li>, protože si to prohlížeč
sám snadno domyslel. V XHTML si prohlížeč nic nedomýšlí, tudíž
všechny značky, které byly v HTML 4.01 nepovinné jsou
v XHTML povinné (vyjma značky <tbody>)<HTML> => toto je v XHTML špatně,
<html> => toto je správně. Samozřejmě si to můžete
sami předefinovat.<dl compact>. Tento je správně: <dl
compact="compact"><br> tedy patří zápis <br></br>
nebo zkráceně <br/><script> vyskytuje znak
„&“ nebo závorky „<“ či „>“,
musí být obsah elementu ještě obalen v
<![CDATA[…obsah elementu… ]]>name, v XHTML k tomu slouží atribut idcenter
u atributu align), musí být tato hodnota psána malými
písmeny. Stejně tak musíte psát malými písmeny, pokud odkazujete na
entity hexadecimální hodnotou (např. &#xnn;)Rozdíly máme za sebou, ale to pochopitelně není všechno. Ještě se podíváme co musí obsahovat striktně shodný XHTML dokument.
<html>,
která musí obalovat celý obsah stránky (tj. musí být kořenovým
elementem)<html>) musí odkazovat na
jmenný prostor pomocí atributu xmlns. Odkaz musí být
směřován na http://www.w3.org/1999/xhtml<html> jedna ze tří daných deklarací <!DOCTYPE> a
není povolené přepisovat parametrické entityXHTML dokument by také měl obsahovat XML deklarace určující kódování a verzi XML. Avšak není to nutnost, pokud píšete v UTF nebo určujete kódování například http hlavičkou.
Hurá, v tuto chvíli je náš XHTML dokument shodným XHTML dokumentem
a zároveň jsme opravili všechny nesrovnalosti vzhledem k HTML. To
ovšem stále není všechno. Pokud byste v tuto chvíli vypustili
stránku do světa, všechny prohlížeče by ji vykreslovali jako obyčejné
HTML, nikoli jako XHTML. Což samozřejmě nechceme, nedělali jsme toliko
změn, aby prohlížeč nakonec stránku parsoval jako ono staromódní HTML.
A to kouzlo, které prohlížeči poví, aby se stránkou nakládal jako
s XHTML dokumentem je MIME
typ. Takže jenom stručně. HTML stránky se standardně posílají jako
text/html, XHTML běžně jako application/xhtml+xml
(jsou povolené i jiné hodnoty). V tuto chvíli tedy i přes
veškeré úpravy, které jste provedli, pracujete s HTML stránkou.
Stačí ovšem uložit stránku s příponou .xhtml a server
by ji měl odeslat s požadovanou hlavičkou a hopla – XHTML je na
světě (samozřejmě si hlavičky můžete poslat sami).
V tuto chvíli byste měli být připraveni na některé nemilé věci,
které se ovšem dají velice snadno překousnout. Takže hlavně – váš
dokument musí být bezpodmínečně bezchybný, musí být
well-formed (ale nemusí být přitom validní). V zásadě to znamená
mít správně zanořené všechny elementy, všechny také musí být
uzavřené, všechny hodnoty atributů musí být v uvozovkách, nemíte
mít na stránce nedefinované entity, stránka musí obsahovat kořenový
element a znaky „&“ a „<“ musíte zapisovat
příslušnými entitami. Splňovat těchto pár bodů je opravdu povinnost,
není to pro dobrý pocit webmastera, protože pokud prohlížeč narazí na
byť jen jedinou chybu, vyhodí dračí chybu a stránku nevykreslí a
uživatel si může přečíst hlášení, že se na stránce vyskytl
neukončený element <br>, což ho dozajista potěší.
S tímto souvisí ještě jedna taková drobnost a sice, že se stránka
začne načítat, až když prohlížeč stáhne a zkontroluje XHTML kód,
protože nemůže vědět, jestli se někde na stránce nevyskytuje chyba.
Pokud vám tedy tyto drobnosti nevadí, můžete směle poslat stránku jako
application/xhtml+xml a kochat se svou první skutečnou XHTML
stránkou. Samozřejmě můžete okamžitě začít využívat nepřeberné
množství výhod XHTML jako třeba rozšíření o další jazyky. Jistě
budete prahnout po moderním SVG
– popis vektorové grafiky pomocí XML. Nuže směle do toho! XHTML je
přímo stavěné na to, abyste ho mohli takto snadno rozšířit. Stejně tak
pokud byste potřebovali dostat do kódu nějaký ten matematický zápis,
můžete si oddechnout, protože zde máme jazyk MathML, který je určen právě pro
matematikou posedlé webmastery.
Doufám, že jste si užili nově uvolněné euforie, ale je čas vrátit se
zpět do reality. Nenápadně si zkuste stránku prohlédnout
v prohlížeči Internet Explorer a nelekněte se, jestli vám nabídne
stránku ke stáhnutí. Nic se neděje, všechno je v pořádku, MSIE
prostě MIME typ apllication/xhtml+xml nezná. Tak co teď?
Nebojte, konsorcium i na tuto možnost myslelo, a tak letmým náhledem do
specifikace zjistíte, že pokud splníte směrnici kompatibility,
můžete XHTML stránku posílat s MIME typem text/html jako
staré neučesané HTML. Ovšem budete se muset smířit s tím, že již
nebudete moci využívat technologie jako SVG či MathML. I když šance
tady je stále – můžete application/xhtml+xml poslat pouze
prohlížečům, které ho znají a ostatním poslat text/html.
Návod najdete u Hulána.
Takže hromádka z karet se prozatím nezbortila celá, ještě pár karet
drží pohromadě.
Ovšem pokud alespoň jednomu prohlížeči pošlete XHTML dokument jako
text/html, musí splňovat již výše zmiňovanou směrnici
kompatibility. Nuže pusťte se do ni a neberte to, prosím, jako další
zbytečnou práci, kterou nám konsorcium staví do cesty, není to legrace
nechávat vykreslovat XHTML jako HTML. Takže vezměmě to bod po bodu:
<br>.V XHTML je tedy správný zápis
<br></br>. Ovšem tento zápis není zrovna šetrný
vůči HTML prohlížečům, tudíž musíte používat zkrácený zápis
<br/> a ještě ke všemu musíte před lomítko vrazit
mezeru. Tedy konečný správný zápis prázdných elementů je takovýto
– <br />.<isindex> do sekce headxml:lang tak atribut lang<a> a atributu name nebo použitím
atributu id. Pro zajištění zpětné komptability tedy musíte
částečné identifikátory dělat jak s použitím atributu
name tak s atributem id. Oba musí být
pochopitelně v elementu <a>. Konečný zápis
identifikátoru by vypadal takto: <a name="pravidla"
id="pravidla></a>.disabled="disabled") jak to vyžaduje XHTML. Konsorcium
nepřichází s žádným způsobem, jak docílit celkové kompatiblity,
pouze upozorňuje na fakt, že se to netýká uživatelských agentů,
kompatibilních s HTML 4.<tbody> aniž
byste ho měli v kódu, připište ho tam, XML parser si tento element
nedomyslí.<style>
měli byste k němu přidat identifikátor a potom na něj odkazovat přes
XML deklaraci. Tedy nějak takto:<?xml-stylesheet href="http://www.w3.org/StyleSheets/TR/W3C-REC.css" type="text/css"?>
<?xml-stylesheet href="#internalStyle" type="text/css"?>
<!DOCTYPE html
PUBLIC "-//W3C//DTD XHTML 1.0 Strict//EN"
"http://www.w3.org/TR/xhtml1/DTD/xhtml1-strict.dtd">
<html xmlns="http://www.w3.org/1999/xhtml" xml:lang="en" lang="en">
<head>
<title>An internal stylesheet example</title>
<style type="text/css" id="internalStyle">
code {
color: green;
font-family: monospace;
font-weight: bold;
}
</style>
</head>
<body>
<p>
This is text that uses our
<code>internal stylesheet</code>.
</p>
</body>
</html>
(kód vypůjčen přímo ze specifikace).
Konfliktu tohoto bodu s prvním, který naopak říká, abychom takovéto XML deklarace do kódu nevkládali si prosím nevšímejte.
Tohle by byly ty nejdůležitější body, ostatní už jsem většinou
jmenoval někde jinde. V tuto chvíli tedy máte po ruce XHTML dokument,
který posíláte jako application/xhtml+xml a pouze
prohlížečům, které tento MIME typ neznají, posíláte
text/html. Pokud nechcete posílat
application/xhtml+xml žádnému prohlížeči, není to žádný
problém, váš XHTML dokument je kompatibilní s HTML, tudíž si MIME
typ text/html můžete dovolit, avšak už se nejedná ani tak
o XHTML dokument komptabiliní s HTML dokumentem, ale spíš bych to
nazval přesně naopak – HTML dokument kompatibilní s XHTML
dokumentem.
Avšak pokud ono XHTML nerozšiřujete o další jazyky jako třeba SVG,
není vlastně nutné používat application/xhtml+xml a vystavovat
se tak zbytečnému riziku, že se stránka nezobrazí. De facto i při
použití text/html (tudíž i v samotném HTML, stránka
nemusí mít XHTML syntaxi) můžete na stránku dostat úplně jednoduše SVG
či MathML. Stačí použít element <object> a externí
.svg soubor. Zajímavé pak je, že například Amaya vykreslí MathML i při
použití text/html bez toho, aniž bych to MathML připojil přes
<object>. Což mi přijde poměrně zvláštní, protože
samo W3C
říká, že výhodou XHTML je, že si ho můžete snadno rošířit od
další jazyky, což bychom pochopitelně v HTML nemohli. Jak nám Amaya
názorně předvedla – mohli ;-).
Ještě bych se zmínil o filosofii XHTML aneb další rozdíl mezi HTML a XHTML. Pokud něco v XHTML vyznačíte tak a tak, bude to prohlížeč chápat přesně tak a tak. Tuto trochu krkolomnou větu vysvětlím na příkladu. Pokud jste se v HTML pokoušeli nesmyslně zanořit nadpis do odstavce, nemohlo se vám to povést. Odstavec má nepovinnou ukončovací značku a proto prohlížeč, ve chvíli kdy narazí na nadpis, ukončí odstavec a začne vykreslovat nadpis. Snadno si to můžete vyzkoušet tím, že přes se přes styly pokusíte přebarvit nadpis v odstavci:
p h1{color:red;}
Neprojde vám to, nadpis červený nebude. Ale v XHTML žádné takové
domýšlení značek nefunguje, proto pokud z toho uděláte XHTML a
pošlete ho jako application/xhtml+xml, bude tento CSS zápis
fungovat a prohlížeč bude skutečně vnímat předchozí kód jako nadpis
v odstavci. Bude to sice nevalidní zápis, ale protože validita není
podmínkou pro zobrazení XHTML dokumentu, prohlížeč to musí interpretovat,
nevyhodí dračí chybu jako v případě neuzavřeného elementu.
Ještě zmínka k XHTML 1.1: tento jazyk je v současnosti
takřka nepoužitelný, protože u něho konsorcium
zakazuje používání text/html, tudíž pokud XHTML
1.1 použijete, musíte se rozloučit s tím, že by si někdo
prohlédl vaši stránku v MSIE. Zajímá-li vás, které prohlížeče
application/xhtml+xml podporují, koukněte se na menší
testík.
Ono to nakonec zakázané není
Jak je vidět, XHTML trpí mnohými problémy, takže si dobře rozmyslete, zda se vám vůbec psaní v XHTML nějakým způsobem vyplatí a zda by nebylo lepší ponechat stránku v HTML.
Nějak mi nesedí ty entity malými písmeny. Jak potom rozliším jmenným zápisem například ω a Ω ?
tracy
Jejda :-). Platilo to jenom pro odkazování na entity hexadecimálními hodnotami (&#xnn;). Díky opraveno.
všechny hodnoty atributů musí být bezpodmínečně v uvozovkách
nebo apostrofech
Pro posílání application/xhtml+xml Internet Exploreru existuje trik.
Ohledně současného používání xml:lang a lang: Co se stane, když bude nastaven pouze lang? Můj názor je ten, že vše bude v pořádku a dokud tento atribut z XHTML nezmizí, je xml:lang postradatelný.
Co se xml-stylesheet pro značku style týče – ta je potřeba podle mě pouze v případě, kdy chci dokument formátovat o patro výš (na úrovni XML parseru). Pokud ho chci formátovat až po zpracování XHTML, tak to nepotřebuji.
Zrovna jsem chtěl napsat, že w3c uvádí způsob jak Internet Explorer donutit, aby zobrazil application /xhtml+xml. Sám jsem to však nezkoušel – opravdu to funguje (a bez chyby)?
Podle mého je kontrola validity podle DTD u XHTML nebetyčná blbost, zbytečně se tim brzdí použití XHTML a dalších jazyků v něm. Pokud si někdo chce udělat vlastní rozšíření jazyka, musí sáhnou do DTD. Úplně by stačilo, importovat schémata pro jednotlivé jmenné prostory použitých jazyků – jenže pak zase prohlížeče nerenderují ve strictní režumu (CSS). Je to začarovaný kruh…
Jen tak dál a houšť! Cham… bude mít radost :-)
Zatím jen pár menších poznámek
PLZ: Povol vkládání html kódu
Všem děkuji za přípomínky.
Jakub Vrána
Co se stane, když bude nastaven pouze lang?
Nestane se patrně vůbec nic. Ostatně polovina věcí ve směrnici kompatiblity je v současné době zbytečná. Ale specifikace praví… Já sám používám HTML, takže se nemusím trápit tím, jestli tu směrnici mám dodržet anebo ne :-).
Martin Hložek
Nevím, nikdy jsem to nezkoušel. Zkusím :-). (ale prý to funguje)
MiSHAK
br[mezera]/ se píše jen v rámci zpětné kompatibility
Však to uvádím pouze v místech, kde popisuji směrnici kompatibility.
Povol vkládání html kódu
Já ho nezakázal :o). Prostě nejde a nevím proč.
Úroveň zdejších článků sis nastavil hodně vysoko a stále si ji držíš, to se jen tak nevidí.
Jistě budete prahnout po moderním SVG – popis vektorové grafiky pomocí XML. Nuže směle do toho! XHTML je přímo stavěné na to, abyste ho mohli takto snadno rozšířit.
Chápu ten ironický tón. Ale zkusme se na věc podívat vážně. Jaký je váš názor, je XHTML skutečně snadno rozšiřetelné či pro rozšíření přímo stavěné? Nebo je naopak navrženo jako špatně rozšiřitelný, či k rozšíření nevhodný, jazyk?
Zeptám se – kolik práce představuje vložit do XHTML dokumentu nějaký MathML kód? Samozřejmě s tím, že bude vyhověno validitě a W3C.
Relativně moc práce ne.
!DOCTYPE html PUBLIC „-//W3C//DTD XHTML 1.1 plus MathML 2.0 plus SVG 1.1//EN“ „http://www.w3.org/2002/04/xhtml-math-svg/xhtml-math-svg-flat.dtd“
A pak jen psát a psát…
Sranda začína až při kombinaci různých DTD resp. typů napřiklad W3C oblíbený důkaz místo slibů XHTML + SVG + MathML, zábavné je pak zkoumat, jestli autor píše v SVG a jako rozšíření používá XHTML a v něm MathML a nebo naopak. http://www.w3.org/…thMLplusSVG/
Stejně je zajímavé, proč W3C nevytvořilo jednoduché zkratky (sic zkratky vedou do pekel) pro nejpoužívanější hodnoty namespace jako klíčová slova atributů… třeba MathML, SVG apod.
Např: MathML pro http://www.w3.org/…/Math/MathML atp.
>7.1.4 Mixing and Linking MathML and HTML
>In order to fully integrate MathML into XHTML, it should be possible not only to embed MathML in XHTML, but also to embed XHTML in MathML. However, the problem of supporting XHTML in MathML presents many difficulties. Therefore, at present, the MathML specification does not permit any XHTML elements within a MathML expression, although this may be subject to change in a future revision of MathML. http://www.w3.org/…hapter7.html#…
To dodává W3Cčkovské zmatenosti nádech okultismu. Neměl jsem moc času na kontrolu, snad je to k tématu a k dgx-ové otázce :-)
pro MiSHAKa:
Nebo ještě jednodušeji přes DOCTYPE.
Představa, že pro každou kombinaci jazyků musím vytvořit nové DTD, což není zdaleka triviální operace, mi připadá šílená. Nakonec ale tohle je spíš problém rozšiřitelnosti XML. Pokud bych slovíčkařil a bavil se přímo o rozšiřitelnosti XHTML (např 1.0), tedy něčeho s daným DTD, dostávám se k otázce, zda vůbec je proveditelná. Co všechno snese pravidlo, že XHTML dokument musí obsahovat jednu ze tří daných deklarací DOCTYPE?
Stejně je zajímavé, proč W3C nevytvořilo jednoduché zkratky (sic zkratky vedou do pekel) pro nejpoužívanější hodnoty namespace jako klíčová slova atributů… třeba MathML, SVG apod.
Tohle celkem chápu – ozvalo by se milion dalších zájemců, že jejich namespace je také „důležité“ a chtějí přidělit pevný prefix.
Tohle mě na XHTML vadí – je to pěkná idea zprasená tisícem detailních požadavků. Mám rád XML, líbí se mi dotazovací jazyk XPath, XSLT šablony atp. a proto jsem opravdu rád, že se web chce ubírat XML cestou. Ale proč musí prohlížeče XHTML parsovat jako běžné XML? Proč je potřeba nový MIME typ, který navíc začíná nepochopitelným „application/“? Proč musím splnit 1000 požadavků, aby byl dokument XHTML 1.0 valid? Nechápu to.
Pár věcných připomínek k článku:
id, pouze pro daný element může existovat jediný atribut typu ID (libovolného jména); v XHTML bylo „shodou okolností“ zvoleno idv XML k identifikaci neslouží žádný atribut id, pouze pro daný element může existovat jediný atribut typu ID (libovolného jména); v XHTML bylo „shodou okolností“ zvoleno id
To je pravda a má to nepříjemné důsledky. XML parser neví, který atribut nese ID, dokud dokument nezvaliduje vůči DTD. Takže bez validace nelze používat třeba getElementById(), jak je definuje W3C DOM.
Z praktického hlediska je to problém, protože proces validace je dramaticky časově (a strojově) náročnější, než samotné parsování.
Jednoduše stačí vložit prvek a definovat mu namespace… a pak to začne být nepřehledné (pro lidi). Nebo ještě jednodušeji přes DOCTYPE:
No popravdě řečeno nejlepší je !DOCTYPE v XML (i XHTML) dokumentech neuvádět. Význam elementů je jasný ze jmenného prostoru, a nevznikají problémy s tím, jak nějak složitě skládat DTD. Validace také není problém, stačí mít někde uložena schémata pro jednotlivé jmenné prostory, případně definici toho, jak se mohou navzájem elementy z různých NS kombinovat (třeba v podobě NVDL schématu).
Při chybějícím !DOCTYPE jsou jediným problémem entity jako nebo ©, které nejde použít. Ale s dobrým editorem jde tyhle znaky zapisovat lépe a radostněji rovnou v Unicode.
Stejně je zajímavé, proč W3C nevytvořilo jednoduché zkratky (sic zkratky vedou do pekel) pro nejpoužívanější hodnoty namespace jako klíčová slova atributů… třeba MathML, SVG apod.
Zkratka už nezaručí celosvětovou unikátnost jmenného prostoru, a to jde. Každý jmenný prostor stačí v dokumentu deklarovat jednou, takže bych to jako nějaký extra problém neviděl. Navíc je věcí editoru, aby vám tyhle věci usnadnil a zautomatizoval. A nemluvím zde o nějakých drahých vizuálních editorech XML. Stačí si vzít Emacs a nXML – pro běžné typy dokumentů jako XHTML nebo třeba DocBook, vám deklaraci jmenného prostoru sám doplní.
To je pravda a má to nepříjemné důsledky. XML parser neví, který atribut nese ID, dokud dokument nezvaliduje vůči DTD. Takže bez validace nelze používat třeba getElementById(), jak je definuje W3C DOM.
Pro zjištění toho, že nějaký atribut je typu ID se nemusí provádět validace, stačí si projít DTD. DTD se stejně procházet musí, protože může obsahovat deklarace entit, defaultní hodnoty atributů a určení typu pro některé atributy (právě ID). To že se DTD načítá, ještě nemusí znamenat, že se pak proti němu dokument validuje.
Jinak to jde i bez DTD, stačí používat atribut xml:id, ten má automaticky sémantiku jednoznačného identifikátoru.
Pro zjištění toho, že nějaký atribut je typu ID se nemusí provádět validace, stačí si projít DTD.
Jistě, použil jsem špatný výraz. Na časové náročnosti se tím vcelku nic menění, zůstává potřeba stáhnout a analyzovat DTD. Problém lze také řešit přes DOCTYPE:
(bohužel ukázku mi blog sežere)
No popravdě řečeno nejlepší je !DOCTYPE v XML (i XHTML) dokumentech neuvádět. Význam elementů je jasný ze jmenného prostoru, a nevznikají problémy s tím, jak nějak složitě skládat DTD.
Popravdě řečeno jsem rád, že tohle slyším od XML guru :-) Mám pocit, že pro DOCTYPE a zároveň namespace není v jednom formátu XML prostor. Díky tomu mi připadá nešťastně navržený.
Jistě, použil jsem špatný výraz. Na časové náročnosti se tím vcelku nic menění, zůstává potřeba stáhnout a analyzovat DTD. Problém lze také řešit přes DOCTYPE:
Pokud se omezíme na webové prohlížeče, které nejčastěji zpracovávají dokumenty s předem známými DTD (HTML3.2/4.0/XHTML1.0/1.1), nenní nic jednoduššího než mít uložené lokální kopie DTD, které navíc mohou být ořezané o definice elementů (zůstanou jen entity, typy atributů a default hodnoty), případně to DTD může být uloženo v nějaké předkompilované podobě. Technicky to vyřešit problém není, problém vidím spíš v tom, že pracovní skupina HTML ve W3C do všech detailů XML zase tak nevidí, stejně tak jako vývojáři prohlížečů.
Myslel jsem přímo DTD pro XHTML MathML a SVG, takové DTD existuje viz. !DOCTYPE html PUBLIC „-//W3C//DTD XHTML 1.1 plus MathML 2.0 plus SVG 1.1//EN“ „http://www.w3.org/2002/04/xhtml-math-svg/xhtml-math-svg-flat.dtd“
Příklad na: http://www.w3.org/…sample.xhtml :-)
Ohledně namespace, myslel jsem namespace pro „známé“ DTD od W3C jako právě zmiňované MathML, XHTML, SVG apod.
Gratuluji, napsal jsi nádherný článek, jen tak dál!
Pokud se nepletu, s XHTML je ještě mnohem více legrace, například s JavaScripty, kde se neprovede příkaz document.write(), i když zbytek JS ano. Ten se bohužel často používá pro finální zobrazení jeho výsledku – třeba u Toplist počítadla. Tag noscript se samozřejmě neprovede, takže mě se ještě nepodařilo plně ošetřit tento problém a Toplist mi počítá jen uživatele IE :), kterým posílam MIME text/html… To jsou ale paradoxy,ze?!
Další nepříjemností bylo třeba stylování pozadí v XHTML, kde se muselo definovat tagu html a ne body jako v HTML… Nic strašného, ale obyčejného člověka to zaskočí.
Borek
v XML k identifikaci neslouží žádný atribut id, pouze pro daný element může existovat jediný atribut typu ID (libovolného jména); v XHTML bylo „shodou okolností“ zvoleno id
Opraveno, díky.
malá písmena nejsou explicitním požadavkem XHTML, pouze XHTML dokument musí být ve shodě s XHTML specifikací a protože ta je case-sensitive a názvy elementů a atributů jsou v ní malými písmeny, musí být i tagy dokumentu psány malými písmeny
Ano, nepočítal jsem s tím, že by si někdo dělal vlastní DTD, ale jinak máš samozřejmě pravdu. Opraveno.
atributy nemusejí být v uvozovkách, anglické „quoted“ znamená „v uvozovkách nebo v apostrofech“
Opraveno.
2Jakub Pavlík
Pokud se nepletu, pouzivat document.write() je pekne zavrzenihodna praktika, alebrz tohle svinstvo je M$ vymysl a pro praci je tak jako tak naprosto nepouzitelnej.
24. Mars:
XHTML nám přikazuje dělat více sémantické a kódově úhledné stránky, ale bude to mít dlouhého trvání?
Tos vyčetl z tohoto článku? Znova jsem si ho přečetl a nic o sémantice tam nezaznělo, sémanticky jsou to totožné jazyky.
nic o sémantice tam nezaznělo, sémanticky jsou to totožné jazyky
O tom žádná… já jsem se chtěl pouze zmínit o tom, že xHTML je o psaní kódově naprosto správných zdrojáků. Z článku jsem tedy nic takového nevyčetl, pouze jsem chtěl zmínit, že se s ním nadělá možná příliš humbuku a brzká budoucnost bude o něčem jiném…
Mimochodem chrlič kódu ze mě asi nikdy nebude, takže v téhle debatě jsem „lůzr“. Omlouvám se tedy za nesmyslný zásah do diskuse.
Komentáře jsou uzavřeny